Možná to vlastně zajímá většinu lidí, kteří se v Dolomitech vyskytli někdy v zimě. Jezdíme do Italských hor na lyže, snowboard, na skialpy a za kouzlem zasněžené zimní krajiny. Ale jak to tam sakra vypadá v létě?
Nezbylo než osahat si Dolomity i bez sněhu. Spojujeme toto zkoumání s původně plánovanou cestou do Benátek, o kterých se ale rozepíšeme podrobněji v jiném článku.
Je polovina srpna a my vyrážíme časně ráno z našich milých Orlických hor s naší osvědčenou, byť trochu ukolíbanou alkovnou. K obvyklé výbavě, kterou máme v obytňáku trvale, přidáváme ještě pořádné boty, teplejší oblečení a jak se ještě ukáže, „dobře že je máme“ čepici a rukavice. Ještě dotankovat, napustit trochu vody pro potřeby dámské části výpravy a může se jet.
Nabíráme směr osvědčený ze zimních výprav, to znamená Praha, Plzeň, Mnichov a dále na Brenner. Vlastně celou cestu po dálnici. Od Insbrucku začíná alkovna trochu funět, ale statečně bojuje. Překonává i Brenner a za chvíli již odbočujeme směr Val Gardena a drápeme se přes Ortisei, Santa Cristina a Selva nahoru na passo Sella. Silnice je místy sice klikatá, ale koneckonců jezdí tu i v zimě autobusy. Tentokrát pod piz Sella neodbočujeme na Canazei, ale sjíždíme úžasnými serpentinami přes passo Gardena směr Corvara.
Vzhledem k tomu, že je před soumrakem, rozhodujeme se přespat na jednom z malých štěrkových parkovišť v serpentinách. V kempu je stejně otevřeno jen do půl deváté. Odměnou nám je úžasný východ slunce nad piz Boé a pohled do zeleného údolí, kterým obvykle sjíždíme do Corvary na lyžích.
Kemp Colfosco (https://campingcolfosco.org) je hned na začátku Corvary vpravo, pokud nestihnete otvírací dobu a závora je dole, dá se přespat i na parkovišti před kempem. Rezervace není potřeba, v kempu je místa dost. Vyřizujeme formality, vjíždíme do kempu a táboříme na místě, které jsme si vybrali. Po celém kempu jsou antoníčky s přípojkami elektřiny, vody a nově i plynu. Ano, kemp je v provozu i v zimě, takže skalní příznivci karavaningu, kteří mají vybaven svůj pojízdný domov externí přípojkou plynu (máme skladem a montujeme), mohou lyžovat bez starostí o to, kdy jim dojde plyn v lahvích.
V hlavní budově je slušně zásobený obchůdek, ve kterém si objednáme pečivo na další den a rozplýváme se nad nabídkou italských uzenin a sýrů. Inu, tak to vypadá, když nemáte Babiše. Součástí je i restaurace. Další průzkum kempu nám odhaluje nádherná sociální zařízení, v zimě samozřejmě vytápěná. Vstup je na kartu, kterou jsme dostali na recepci. Vše čisté a pravidelně uklízené.
Počasí je nádherné, nikde ani mráček a vydrží nám celou dobu. Máme v plánu zůstat tři dny, než pojedeme dál na jih, a tak bereme kola a jedeme na první obhlídku Corvary. Městečko je stejně hezké jako v zimě, jen opuštěné stanice lanovek a zelené plochy bez houfů lyžařů vypadají trochu divně. Některé lanovky jsou v provozu, a tak plánujeme na zítřejší den výjezd na piz Boé. V zimě je tam krásná lyžovačka na horní černé sjezdovce a pokud je jasno i krásný výhled.
Abychom si užili i trochu sportu, vydáváme se na kolech silnicí sréda Costoratta na Arabbu. Silnice dělá čest svému jménu, kostrbatá, protože je pěkně do kopce. Statečně se plazíme kolem golfového klubu Alta Badia (sakra nemáme sebou klacky!) a po chvíli zastavujeme na parkovišti se studánkou. Doplňujeme vodu, trochu se vydýcháme a o kousek dál potkáváme lanovku pro bikery která vede na single trek z Cherz, kterým sjedete zpět až do Corvary. My si to ale necháváme na zpáteční cestu a míříme dál do Arabby. Ta je důvěrně místními nazývána lednice, protože je tam pořád zima. Tentokrát nás ale překvapí. Pořád svítí sluníčko a je nádherně. Moc času už nám nezbývá, a tak se rychle obracíme a vyrážíme zpět. Pár krátkých serpentin a už si to sypeme s drkotajícími zuby přes les do Corvary. V kempu rychlá sprcha a hurá na pizzu.
Druhý den ráno scházíme v pořádných botách a vybavení teplým oblečením v batůžku do Corvary. Kabinová lanovka nás vyveze na Boé a tam pokračujeme sedačkou na Vallon. Tady nahoře leží docela dost sněhu, začalo foukat a přihnala se bůhví odkud mlha. S povděkem vytahujeme teplé bundy a ano, zbaběle i čepice a rukavice. Po cestě k chatě Franze Kostnera na Vallonu, která leží v dobrých 2.550 metrech výšky jsou nám náramně dobré. Na chatě si dáváme kávu, pokocháme se protěžemi, které tu hojně rostou, a protože se mlha mezitím roztrhala, vydáváme se pěšky na cestu do údolí.
Sestup je poměrně fyzicky náročný. Cesta vede z vrcholku po kamenech, skalních chodníčcích a kluzkých pěšinkách. Jsou potřeba dobrá kolena. Ale potkáváme i dost zdatných jedinců, kteří jdou po pěšině směrem nahoru. Po hodině se ale dostáváme už na lesní cesty. Užíváme si přírodu a krásné výhledy a také další refugia, které nám Dolomity nastražily do cesty. Do kempu se vracíme unavení, ale spokojení. Celodenní túra = nejlepší lék na nespavost!
Poslední den se vydáváme na druhou, severní stranu údolí. Přes vesničku Colfosco, kolem kostela na sjezdovky, které známe pouze v zimě, se po černé sjezdovce pomalu vyhrabeme na chatu Col Pradat. Z její terasy je krásně vidět do kempu a na celý masiv. Scházíme na červenou sjezdovku a po ní se vydáváme směrem na passo Gardena. Pohled na zelené Dolomity je prostě úchvatný, takže nijak nespěcháme. Po pár hodinách sedíme již na terase refugia Frara a vychutnáváme si jelení ragout s polentou a výhled do údolí. Zpátky se vracíme krásnou lesní trasou pod masivem Vallonu a na každém kroku je co k vidění. Nad Colfoscem je pro nás nachystané překvapení. Z výšky masivu padá do údolí neuvěřitelný vodopád, který přechází do divoké říčky, která teče dál přes Corvaru do údolí. Nemůžeme se nabažit. Vracíme se do kempu a jsme plní dojmů. Sedíme před karavanem a strašně nás bolí nohy. Zítra vyrážíme směr Benátky. Ale sem, sem se v létě ještě určitě vrátíme.
Když jsme začali objevovat krásy obytných aut, netušili jsme, kam se dokážeme dostat. A že vlastně nemusíme jezdit tak úplně daleko.
Před pár lety nás zaujal sport, který zažívá momentálně docela velký boom, jak se tak říká. Jedná se o kiteboarding. My jsme k tomuto sportu přičichli a už nás nepustil. Vše začalo na poměrně vzdálené Rujáně na severu Německa, kam již samotná cesta, když počítáme s několika životně nezbytnými zastávkami na pár hamburgerů trvá něco okolo 11 hodin. O tom ale v nějakém dalším článku. Tento však bude patřit Rakousku.
Pakliže hledáte první dobrodružství spojené s tímto sportem, máme pro vás skvělý tip na výlet. A stačí nám k tomu vlastně jen tři slova. Podersdorf am See. Přijde vám to málo? Nás to také na začátku moc nezaujalo, ale počkejte.
Sedíte doma, máte obytku a chcete prostě někam jet, jelikož vás tak nějak svrbí prst. A tak kouknete do mapy a řeknete si, proč vlastně ne hned vedlejší Rakousko? Na krátkou dovolenou a nebo prodloužený víkend ideální, proč ne? S nápadem, do kterého kempu se vydáme, přišla Zdeňkova přítelkyně. Vygooglila ideální prostředí a podmínky na kiting, a bylo jasno. Podersdorf Strandcamping. Cesta byla vlastně velmi příjemná. Celou vzdálenost jedete jen po dálnici a jen asi posledních 10 kilometrů se musíte přiblížit po krásné silnici přímo do kempu.
Podersdorf Strandcamping je kemp, který můžeme všemi deseti doporučit. Jedná se o místo, které je rovnou u jezera, které je i pro začínající kitery přímo ideální. Nicméně, i když nemáte v plánu kitovat, má i tak, díky pláži a čisté vodě svoje kouzlo. Kemp má velkou rozlohu a je pro obytná auta jak dělaný. Kapacita celého kempu je okolo 280 míst. Každé místo, které si vyberete je dobře přizpůsobeno k tomu abyste si během chvíle a na krátkou vzdálenost připojili elektřinu. Na každém místě je zpevněný povrch a rovina. Není tedy důvod jakkoli auto vyvažovat nebo podobně. Stačí jen zaparkovat, vytáhnout markýzu a užívat si.
Za pobyt v kempu nezaplatíte mnoho. Velká parcela, kterou si bereme my, má 85 metrů čtverečních. A je to i se všemi prkny, draky a paddleboardy naprosto dostačující. Cena je něco pod 19 EUR za jednu noc. K tomu 10 EUR za dospělého na den. Nás to zkrátka většinou vychází, když jedeme jenom my dva, bez koček, psů, kanárků, morčat, žen, dětí a jiné domácí havěti na nějakou tisícovku na den. A to bydlíme většinou tak daleko od jezera, že si v něm skoro můžeme od auta cachtat nohy.
Co se týká sociálního zázemí, je velmi čisté a velké. Komfortní toalety, umývárny a sprchy, místa na mytí nádobí, kde úklid probíhá vlastně celý den nepřetržitě. U recepce je malý bar a supermarket, kde každé ráno najdete čerstvé pečivo, základní potraviny a výběr toho, co byste u vody mohli potřebovat. Po snídani doporučujeme vydat se do nedalekého centra Podersdorfu a hlavně, podívat se na dominantu celého městečka, kterým je maják, hojně se objevující na upomínkových předmětech. Musíme Vás ovšem upozornit, že se jedná spíš o majáček. Ale to ničemu nevadí. Když si cestou dáte dobrou zmrzlinu, svůj účel výborně splní.
Po jezeře se můžete projet na šlapadlech či motorovém člunu, které se za mírný poplatek půjčují. Děti také nepřijdou zkrátka, všude jsou hřiště, hřišťátka a pro cyklisty a bruslaře rovné cyklostezky.
Zkrátka Podersdorf je naprosto ideálním místem třeba i na první výlet obytným autem či karavanem. Místo, které můžeme doporučit, které máme ověřené a kam se rádi vracíme. Přikládáme odkaz na kemp, naplánovat vlastní program je už jen na vás a my vám přejeme příjemně strávený čas třeba i s naší obytkou.
www.strandcamping-podersdorfamsee.a
Které to „Nejromantičtější město planety“ vlastně je? Když si tuhle otázku položíte takhle v sobotu večer, s druhou osobou nejlépe něžného pohlaví, u sklenice dobrého červeného vína, tak je až skoro jisté, že odpověď bude: Benátky. Ano, ty jediné, jedinečné, kouzelné, italské Benátky, kde se Vám vždy skoro zastaví čas, pohltí Vás jejich neopakovatelná atmosféra dávno minulých časů a neskutečné romatiky, a kde v jeho křivolakých úzkých uličkách, na nábřeží spletitých vodních kanálů s udivující architekturou svých Palazzo žijete jen pro ten současný moment a pro samotné město. To jsou Benátky. Mohlo by se zdát, že s obytným autem se tento zážitek nedá uskutečnit, ovšem pozor, opak je pravdou.
A jak jsme to vlastně zjistili? V jednom z minulých článků jsme psali o krásném kempu v Rakousku, který jsme, tentokrát s mojí přítelkyní a dcerou, navštívili. Tam jsme po pár dnech, já s rukama vytahanýma od kitování, seděli večer na břehu jezera a říkali si, že nám stále zbývá pár dní dovolené, a že když už máme to obytné auto, využijeme ho naplno. A tak, jak popsáno výše, připadli jsme na Benátky. Jak jsou vlastně daleko? Má to vůbec ještě na těch pár dní cenu? Prostě další den hned ráno jsme vyrazili. Podle navigace měla cesta do Benátek trvat něco okolo 8 hodin, ovšem, jak známo, obytné auto bohužel nejezdí na šedou vodu a tak je potřeba občas natankovat, při té příležitosti vypít kávičku či se občerstvit, vypustit šedou vodu „biologickou“, po cestě zodpovědět asi milion otázek typu „kdy už tam budeme?“, či její obměnu „je to ještě daleko?“, a tak se k Benátkám přiblížíte zhruba za 9 hodin, což ovšem mezi námi není úplně tak špatný čas. Ovšem co teď? Jsou tu vůbec nějaké kempy? A jak daleko od Benátek? Jak se tam dostaneme? Odpověď hledáme v aplikaci. Každý má jistě na aplikaci na kempování svůj zaručený tip, a my v té naší objevujeme, že kempy u Benátek skutečně jsou. Se štěstím nepřipraveného trouby, co jede někam na slepo, jsme samozřejmě našli naprosto to pravé.
Krásný tříhvězdičkový kemp s názvem Al Boschetto, který se nachazí na kose Jesolo nad Benátkami a je od Benátek vzdálen vzdušnou čarou kolem 10 km. Na Jesolu jsou samozřejmě i jiné kempy, kopírující pobřeží, většinou daleko vznešenější, s řadou blýskavých hvězdiček, a jak jsme později zjistili, umožňující pobyt nejméně od jednoho týdne a déle. Ten náš ovšem, si s dražšími kempy v ničem nezadá, a hlavně, můžete zůstat jak dlouho chcete. Kemp je celkem veliký, ale působí rodinnou atmosférou. Vše je zde krásně označeno a každé místo má přístup k elektřině. Takže opět stačí přijet, na recepci se domluvit, vždy tam sedí příjemná mladá paní, zaparkovat, připojit se na elektřinu, a to nejlepší je, že když si vyberete číslo parcely od 200 výš, je velká pravděpodobnost, že karavan a Váš dočasný domov bude jen pár metrů od krásné písečné pláže a čisťounkého moře. Moře je na Jesolu překvapivě opravdu krásně čisté. Pláže se každou noc prosívají, ale i tak nikde žádné odpadky či vyplavené smetí. To že se jedná o dobré místo potvrzuje i to, že sem chodí na pláž hodně místních obyvatel. Když dorazíte v koupacím období, co může být lepšího než ráno vstát a jít se vykoupat do moře, u kterého skoro parkujete. Mušlí i barů je na pláži dostatek. Všichni si přijdou na své.
Co se týká sanitárních zařízení, v kempu jsou dvoje, jsou vždy čistá a uklizená, a pravidelně desinfikovaná.
Na začátku jsem psal, že kemp se nachází asi 10 km od samotných Benátek. A tady přichází to kouzlo, každou půlhodinu jezdí z místa Punto Sabioni, které je vzdálené asi 3 km od kempu linková loď. Ano čtete správně, je to takové MHD v Benákách. Na recepci kempu si můžete koupit denní jízdenku, která platí jak na loď do Benátek a z benátek, tak na autobus do přístavu, tak i na lodní linkovou dopravu po celých Benátkách. Do Punto Sabioni se dostanete pohodlně autobusem, který má zastávku přímo u kempu. Loď Vás odveze přímo do centra Benátek na nábřeží San Marco. Slavná scéna z Jamese Bonda kdy Bond vystupuje v Benátkách před Dóžecím palácem, vás musí hned napadnout. Tedy aspoň mne napadla. No a vítejte v Benátkách.
V Benátkách vám moc rad dát nemůžeme. Prostě choďte, jezděte, plujte, všechny cesty někam vedou, všechny uličky někam vedou, čím je ulička menší, na zajímavější místa vede. Ovšem, jak jsem zjistili, nekteré vedou občas i na konec. Tudíž vedou i zpátky. Navštivte všechny ostrovy, sklárny na Muranu. Nebojte se strávit v Benátkách i dva dny, zažijte je v noci, poslední loď do Punto Sabioni odjíždí až hodně pozdě. Všude jsou kostely, malebné domy, paláce, gondoly a docela vtipní a příjemní gondoliéři (za jednotnou cenu 80 EUR), lodě, ze kterých se prodává čerstvá zelenina, obchůdky se sklem z Murana a vše co si jen můžete představit. Atmosféra města vás hned pohltí. Takže se klidně zastavte v jakékoli restauraci nebo kavárně na pizzu, víno, nebo prostě jen tak. Na samotném kraji Benátek vás budou míjet zaoceánské výletní lodě i menší čluny, kdy není překvapení, že lidé jezdí na nákup ve člunech. Má to zkrátka svoje kouzlo, které opravdu jinde na světě není.
Obytný vůz i do této destinace tedy můžeme doporučit a není důvod vyrazit bez něho. Přeci jen co může být lepší než po celém dnu v Benátkách se v kempu vykoupat v moři, a hupsnout do svých peřin? Přesně tak, nic.
